OSLAVA VE SCHWEIZERHAUSU
26. září 2022
Pořadatel
Školský spolek Komenský
MÍSTO KONÁNÍ
DATUM
26. 09. 2022
ZAHÁJENÍ
11:30
PARTNEŘI
Menšiny jsou pro nás mostem
Alexander Van der Bellen navštívil oslavu Jubilejního roku Čechů a Slováků
Na oslavu jubilea Školského spolku Komenský, který byl ve Vídni založen už v roce 1872, dorazil velmi vzácný host. Rakouský spolkový prezident si našel čas a 26. září přišel pozdravit zástupce české a slovenské menšiny, kteří společně slavili výročí založení české školy ve Vídni v jiné zasloužilé vídeňské instituci – v hostinci Schweizerhaus ve vídeňském Prátru.
„Sám bych rád chodil do takovéto školy,“ řekl s pohledem a úsměvem směrem ke školnímu orchestru Komenský rakouský spolkový prezident Alexander Van der Bellen, když přebíral slovo od starosty školského spolku Komenský Karla Hanzla. A směrem k publiku pokračoval: „Během těchto 150 let navštěvovalo školy spolku Komenský od školky až po maturitu i několik nám dobře známých osobností. Absolvoval zde i Karel Schwarzenberg, kterého osobně dobře znám, matka Václava Havla nebo například Ferdinand Lacina, podle mého názoru jeden z nejlepších rakouských ministrů financí v dějinách.“
„Dnes je školní nabídka výuky modernější a živější než kdy dřív. Je hezké, že se tady dnes potkávají zástupci všech šest rakouských autochtonních menšin, aby toto velké jubileum oslavili společně. Sám jsem nepočítal s tím, že přijde tolik lidí, jsem velmi příjemně překvapen,“ komentoval účast osmi set hostů spolkový prezident. Z toho bylo ale na pět set dětí z mateřské a základní školy a gymnázia Komenský. „Všech šest autochtonních národnostních skupin je svou kulturou a specifickou řečí důležitou součástí rakouské identity,“ zdůraznil prezident Van der Bellen.
„Nejspíš víte, že se cítím být Tyrolanem,“ pokračoval prezident. „Vidím to tak, že menšiny jsou mostem mezi námi a našimi jednotlivými sousedy. Když mám před očima dějiny Tyrolska, a především Jižního Tyrolska, jsou pro mě menšiny a národnostní skupiny ne nějakým formálním a politickým pojmem, ale přímo srdeční záležitostí. Na všech bilingválních školách se domácí děti a děti rodičů ze sousedních zemí potkávají, vyrůstají spolu, respektive vedle sebe a učí se od sebe navzájem. A přesně tak to má být.“
„Před několika málo dny jsem měl možnost v centrále OSN v New Yorku vystoupit s projevem na téma ochrany národnostních menšin. Co se týče zachování práva národnostních menšin je samozřejmě to úplně nejdůležitější právo na zachování jazyka. Na podporu mateřského jazyka. Moje sestra byla ještě vychována trojjazyčně – já už jen dvojjazyčně: spisovnou němčinou a nářečím z kauerntalského údolí. Kdo mi nevěří, že je to skoro samostatná řeč, ať se tam jede podívat a může mi říct, kolik toho rozuměl,“ vtipkoval spolkový prezident. A zakončil svou řeč srdečnou gratulací školskému spolku Komenský ke stopadesátiletému jubileu.
Otázka financování školského spolku
Po Alexandru Van der Bellenovi a jeho ujištění o tom, že právo na základní vzdělání ve vlastním menšinovém jazyce je zaneseno v rakouské státní smlouvě, vystoupil ještě Martin Ivancsics jako mluvčí konference předsedů poradních sborů pro menšiny při rakouském spolkovém kancléřství a zároveň zástupce burgenlandských Chorvatů. Ivancsics připomněl ve svém projevu ambici prosadit změnu financování škol Komenský. „Moje děti nemusí jako Chorvati platit v Rakousku za možnost absolvovat školní docházku v mateřském jazyce, ale české děti musí. Nepřestaneme, dokud nám nebude dáno za pravdu,“ řekl důrazným tónem mluvčí konference předsedů poradních sborů Martin Ivancsics.
„Je to naše šance na obohacení, a právě školský spolek Komenský se svými několika tisíci absolventy, kteří se stali důležitou součástí naší společnosti, jsou toho příkladem. Za všechny jmenujme třeba Peko Baxanta, který prošel vzděláváním na škole Komenský a nyní je aktivní v nejvyšší rakouské politice, přitom do Rakouska se svou rodinou utekl,“ řekl prezident vídeňského zemského sněmu Ernst Woller a další čestný host při svém projevu.
„Jsem rád, že jedna z mých prvních akcí tady v Rakousku se koná na „neoficiálním“ velvyslanectví České republiky v hostinci Schweizerhaus,“ rozesmál přítomné velvyslanec ČR v Rakousku Jiří Šitler. „Děkuji panu spolkovému prezidentovi za jeho osobní projev a za zmínku důležitosti menšin na půdě OSN,“ zmínil ještě velvyslanec Šitler. Na slavnostní oběd do vídeňského Prátru přijel i náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Jiří Nantl a připomněl, že Jihomoravský kraj je hrdý na to, že může být partnerem školského spolku Komenský.
Poděkování rodičům
„Máme za sebou 150 let ustavičného shánění peněz na jedné straně a neustálého přesvědčování rodičů, aby své děti posílali k nám. Škola vždy čelila obrovské konkurenci ve velkoměstě, a proto se musela snažit být lepší než srovnatelné školy ve Vídni. Před 30 lety jsme neviděli jiné řešení, museli jsme zavést školné. Přes tuto další překážku se nám podařilo postavit školy na nový základ. Velké poděkování patří rodičům za důvěru, kterou nám projevili a projevují,“ vypíchl ve svém projevu roli rodičů starosta školského spolku Komenský Karel Hanzl. Načež následoval dlouhý potlesk.
„Jubilejní rok vídeňských Čechů a Slováků můžeme oslavit jen díky skvělé spolupráci četných českých a slovenských spolků ve Vídni. Školský spolek je a zůstává motorem národnostních skupin ve Vídni a přichází s významnými impulzy téměř ve všech oblastech. V současné době intenzivně pracujeme na slučování archivů a tím zachraňujeme mnoho historického materiálu a vědomostí,“ dodal Hanzl.
S velkým ohlasem se v rámci oslavy setkalo zejména vystoupení a přítomnost rakouského spolkového prezidenta Alexandra Van der Bellena, který se ochotně fotil s dětmi ze školy Komenský i zástupci menšinových spolků. Zvlášť hezký byl moment, když prezident nadzvedl a vzal do náruče jedno ze školních dětí, aby bylo na společné fotce pořádně vidět. Legendární pohostinství Schweizerhaus ve vídeňském Prátru, patřící rodině Kolaříků českého původu, spolu se Školským spolkem Komenský pozvalo všechny hosty na slavnostní oběd, jehož součástí bylo i proslulé vepřové koleno.
Tereza Chaloupková
článek vznikl pro Vídeňské svobodné listy a byl publikován v čísle 39/40